|
|
Bataillova l'expérience intérieure jako událost krajnosti lidské existence
Šimek, Adam ; Fulka, Josef (vedoucí práce) ; Bierhanzl, Jan (oponent)
Studie se věnuje problematice Bataillova nemožného svědectví o nemožném, jež představuje širší rámec zde představovaného projektu, jímž je pokus o založení filosofického čtení Bataillovy Vnitřní zkušenosti vypracováním klíčových momentů jeho antropologie. Bataillovo myšlení je zde představeno jako dynamika gesta svědectví, jenž dosvědčuje diferenci smyslu, která se vtěluje v pohybu psaní do Bataillových textů Atheologické sumy. Tyto texty nezřídka odolávají snaze o jejich přímou filosofickou interpretaci, a proto tato práce diskutuje podmínky možnosti filosofického přístupu k Bataillovi, přičemž stanovuje omezení nezbytná pro adekvátní filosofickou interpretaci Bataillova myšlení tím, že ponechává jeho problematičnost v platnosti. Poté přichází na řadu užší rámec této studie, jímž je pokus o zjednání si porozumění klíčovým pasážím Vnitřní zkušenosti prostřednictvím filosofické analýzy Bataillova pojetí člověka.
|
|
|
Émile Benveniste a úloha smyslu
Krásová, Eva ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Pešek, Ondřej Matthew (oponent) ; Fulka, Josef (oponent)
Eva Krásová: Émile Benveniste a úloha smyslu" Práce "Émile Benveniste a úloha smyslu" je monografickou studií životní dráhy Émila Benvenista (1902-1977) skrze roli, jakou zaujímá pojem smyslu (sens) v jeho myšlení. Práce zaujímá metodologický postoj "historiografie myšlení o řeči" (K. Kœrner) a dílo Émila Benvenista zkoumá chronologicky a vývojově. První část práce se věnuje teoretickým východiskům Benvenistova myšlení v pařížské škole (A. Meillet a M. Bréal), pražské škole (R. Jakobson a Vl. Skalička) a kodaňské škole (texty z roku 1939) skrze analýzu pojmu systému. Upozorňuje se na diachronní pojetí jazykového systému u A. Meilleta a v pražské škole. Je vznesena hypotéza o úloze Émila Benvenista při jejich kontaktech v rámci Mezinárodních kongresů lingvistů. Ta ústí do pojmu hlediska smyslu, jak u Benvenista fungoval ve studii "Roviny lingvistické analýzy" v roce 1962. Druhá část se věnuje lingvistice promluvy u Émila Benvenista. V první kapitole jsou vysvětleny základní složky Benvenistovy teorie řeči: sémiotika a sémantika, resp. sémiotické a sémantické (le/la sémiotique, sémantique), vypovídání (énonciation), přivlastnění (appropriation) a teorie hierarchie systémů ze studie "Sémiologie jazyka", vedoucí k myšlence jazykového systému jako místa vzniku smyslu. Jsou rozlišeny dva významy pojmu...
|
|
|
"All this little affair with 'being' is over:" Metaphysical Crisis in Virginia Woolf's The Waves
Opravil, Vít ; Procházka, Martin (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
1 Abstrakt Práce si vytyčila prozkoumat tři různé problémy metafyziky v pozdním románu Virginie Woolfové Vlny a kontrastovat je s teoriemi tří myslitelů - Gillese Deleuze, Félixe Guattariho a Jacquese Derridy. První kapitola se zabývá přístupem Woolfové k subjektivitě. Deleuzova a Guattariho metoda definující subjektivitu jako vedlejší produkt strojové asambláže se ukáže být obzvláště vhodnou při čtení postav v prvních čtyřech kapitolách, kde se jejich těla a "subjektivity" formují různými způsoby. Deleuze a Guattari považují vlny z lyrických pasáží za abstraktní stroj, jehož aktualizacemi jsou asambláže postav. Nekomentují však teritorializační funkci slunečního světla, jež se ukazuje být stejně důležitou, a tedy je nutné ji analyzovat. Tato funkce koresponduje se stále vzrůstající oidipalizací postav, jež dosáhne svého vrcholu v páté kapitole románu, a která promění deteritorializovanou rhizomu v reteritorializovaný (tedy oidipalizovaný) systém signifikace. Druhá kapitola se zaobírá mechanismem teritoriálního stroje Slunce, obzvláště tím, jak redukuje rhizomu v centralizovaný systém, jehož centrum se dá považovat přes Derridovu teorii struktury za hru suplementarity. Percival se stává tímto (ne)centrem signifikující struktury. Centrum musí být rozpoznáno jako suplementární znak, který limituje nekonečnou...
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.